VZNIK KLARINETU

10.04.2020

Autor: doc. MgA. Vít Spilka

Dílo: VÝVOJ KLARINETU A JEHO PŘEDCHŮDCŮ DO POČÁTKU 19. STOLETÍ

Vznik klarinetu jako nového nástroje bezprostředně souvisí s osobnostmi norimberských nástrojařů Johanna Christopha Dennera (1655 - 1707) a jeho syna Jacoba (1681 - 1735). Nejdůležitější a často citovanou zmínku o J. Ch. Dennerovi nalezneme v Doppelmayrově Historische Nachricht von dem Nürbergischen Mathematicis und Künstlern /Norimberk1730/. Z tohoto spisu cituji: "Dennerova umělecká vášeň ho nakonec přinutila k nalezení cesty při zdokonalování jeho vlastních vynálezů dechových nástrojů. Počátkem našeho století vynalezl nový druh píšťaly, tzv. klarinet, k radosti všech milovníků hudby". Rovněž fakt, že Denner při konstrukci nového nástroje použil tenorového chalumeau se objevuje v tomto prameni. Ještě o něco starší zmínka se objevuje v Buonanniho spise Gabinetto armonico pieno d´instromenti sonori indikati e spiegati /Řím 1722/, kde pisatel ve článku o hoboji popisuje nástroj zvaný "clarone" a pokládá ho za druh hoboje. V podobném duchu se objevují zmínky ve Waltherově Hudebním lexikonu /Lipsko 1732/ nebo v Majerově spisu Museum musicum /Schwäbisch Hall 1732/. Nejstarší zmínku o klarinetu ve francouzských publikacích zase nalezneme v Diderotově a d'Alembertově Encyklopedii /Paříž 1753/, kde je popisován jako "druh hoboje cylindrického vrtání".

Jak většina citací z těchto encyklopedií napovídá, první klarinety byly ponejvíce považovány za druh hoboje pravděpodobně do té doby, než se ustálil jejich pozdější název. Dennerovy zásahy při konstrukci klarinetu však byly tak zásadní, že vznikly zcela odlišné akustické vlastnosti v porovnání s hobojem a s ostatními dřevěnými dechovými nástroji: přefukování do lichých alikvotních tónů tj. do duodecimy, cylindrické vrtání oproti kónickému, které známe právě u hoboje a fagotu. Denner celkově rozšířil vrtání původního chalumeau stejně jako rozšířil ozvučník. Nejvýznamnější změnu však proved tím, že vhodným umístěním h klapky získal klapku zároveň přefukovací, která rozšířila rozsah nástroje o jednu duodecimu. Většina pramenů se shoduje na tom, že všechny tyto konstrukční změny vedoucí k vynálezu klarinetu proběhly zhruba mezi lety 1690 - 1700 a umožnily stavbu nástrojů v ladění D a C. Jelikož zvuk nového nástroje nápadně připomínal zabarvení vysoké trubky klariny, má termín klarinet přímou souvislost s jasným zvukem tohoto žesťového nástroje. Tato zvuková a výrazová podobnost nakonec vedla k nástrojovým alternacím: party klarin byly často hrány na D klarinety, nebo na klarinety vyšších ladění.

Po Dennerově smrti r. 1707 pokračuje ve zdokonalování klarinetu jeho syn Jakob, který přejímá celou firmu svého otce. J. Ch. Denner byl považován za jednoho z nejlepších nástrojařů své doby, z jeho dílny s dochvalo více jak šedesát nástrojů.


Zdroje:

HOEPRICH, Eric. The Clarinet. Yale University Press New Haven and London, 2008, ISBN 978-0-300-10282-6

KOUKAL, Bohumír. Historie a literatura klarinetu. Konzervatoř Pavla Josefa Vejvanovského v Kroměříži. Kroměříž 2007