V jaké situaci umělecké vzdělávání vlastně nyní je a jak je vnímáno?

20.04.2020

Autoři: prof. Ing. MgA. Ivo Medek, Ph.D. a MgA. Sára Medková

Řada otázek - a hledáme-li na ně odpovědi, pak bychom si asi nejdříve měli říci, jaká je role umění v našem životě a nač vlastně umění potřebujeme...a pak nám z toho vyjde i úvaha, k čemu je umělecké vzdělávání pro celou naši populaci, jaký může mít dopad - zdaleka nejen pro výchovu kvalitních umělců, ale pro nás všechny.

Pro úspěšný a vyvážený rozvoj každého z nás i celé společnosti je umění životně důležité a nezbytné, jediné totiž funguje jako kompenzace naprosto dominantního racionálního vnímání současného světa. A je to právě umění, které je schopno poskytnout ekvivalentní emoční i estetickou stránku vnímání a dohromady tak spoluvytvářet harmonický rozvoj člověka - dětí a mládeže v první řadě.

Umění a kultura jako veřejné statky produkují tzv. pozitivní externality pro společnost jako celek - ať již je jimi udržení kulturního dědictví pro budoucí generace, vzdělávací a kultivační efekty, posílení národní identity, vytváření inovačního potenciálu nebo prevence rizik - od různých forem kriminality a drogové závislosti přes sociální otázky a jejich řešení - např. zapojováním minorit a problémových komunit do uměleckých programů, vytvářením platformy pro komunikaci mezi minoritní a majoritní společností a v neposlední řadě i prevencí - v tom nejširším slova smyslu, jakousi prevencí "nelidství".

Zásadní roli hraje umění - podobně jako věda a výzkum - v poznávání světa. A obojí potřebujeme stejně - ostatně - jak uvádí Sheldon Richmond (1):"...moje teze říká, že nestojíme před dvěma samostatnými obory, ale jde o interakci mezi uměním a vědou, která vede k analogickému rozvoji". 

Ještě zřetelněji se vyslovil T.G. Masaryk (2):"Dílo umělecké je výronem zvláštního poznávání světa i pravím dále, že je právě tak samostatné a oprávněné jako poznávání vědecké". Stěžejní je i možná interakce, kdy prostřednictvím uměleckého vzdělávání je aktivizována kreativita zužitkovávaná ve vědeckém poznávání. Jak říká Arjo Klamer (3):"Civilizovaná společnost potřebuje kulturu a umění stejně jako vědu - jako zdroj vědění a kreativity". Pro vyvážený rozvoj osobnosti jsou oba dva vzájemně se doplňující způsoby poznávání světa - vědecko-racionální a umělecko-emoční zcela nezbytné. Umberto Eco je přesvědčený, že věci můžeme poznávat buď prostřednictvím definic nebo prostřednictvím příběhů. Jen vyvážením obou způsobů v procesu vzdělávání dětí, mládeže i dospělých lze dosáhnout jejich plnohodnotného a harmonického duchovního rozvoje a připravenosti pro život. S plnou vážností je nutno vzít toto břímě na sebe - a to co nejrychleji, protože jak píše již v roce 1976 Weizsäcker (4):"...sestylizovali jsme svou společnost takovým způsobem, jaký neodpovídá ani vnímání citovému, ani vnímání rozumovému. Následkem je rozklad citů a oněmění rozumu".

Umění přirozenou cestou vychovává. Umělecké vzdělání poskytuje člověku skrze jeho vnímání další rozměr jeho bytí - a to i u pasívního přístupu. Nebojím se říct, že dělá člověka lepším, a to v celé řadě aspektů. Zkušenosti z rozvojových zemí, kde do uměleckých projektů byly zařazeny děti ze slumů a dalších rizikových prostředí, ukazují zásadní změny v jejich chování již v průběhu dlouhodobějších programů. Děti i dospělí dělající umění mají navíc ještě jednu zcela zásadní výhodu - nenudí se - a je prokázáno, že právě nuda je jedním z rizikových faktorů.

Ale málo známá a velmi významná jsou i fakta o obrovském přímém ekonomickém přínosu kreativního sektoru v rámci EU (studie The Economy of Culture in Europe), který má obrat větší než sektor např. potravin, tabáku nebo chemický průmysl, a v němž "umělecká díla tvoří zhruba třetinu celé hodnoty tohoto sektoru (Michael Hutter Ale málo známá a velmi významná jsou i fakta o obrovském přímém ekonomickém přínosu kreativního sektoru v rámci EU (studie The Economy of Culture in Europe), který má obrat větší než sektor např. potravin, tabáku nebo chemický průmysl, a v němž "umělecká díla tvoří zhruba třetinu celé hodnoty tohoto sektoru (Michael Hutter (5) z Technické univerzity v Berlíně).

Celoevropsky se stále hledají cesty, jak zvýšit konkurenceschopnost, jak vychovávat výjimečně schopné lidi pro všechny oblasti, kdy jedním z hlavních atributů kvality takovýchto jedinců je mimořádně rozvinutá kreativita. Někdo je kreativní více, jiný méně. Nicméně je prokázáno, že kreativitu lze aktivovat. A umění je pro to jedním z nejlepších katalyzátorů. I z tohoto důvodu jsou v posledních letech ve světě (a už i v rozvojových zemích) rutinně a samozřejmě využívány umělecké postupy a přístupy pro stimulaci a rozvoj kreativity s pozitivními výstupy v oblastech od umělecké činnosti daleko vzdálených - zejména v oblasti vědy, výzkumu a vývoje, sociálních vztahů, ale i ryze podnikatelských aktivit, kdy umělci jsou bráni do projektových týmů v činnostech s uměním nijak nesouvisejících. Intuice a kreativita jsou základními předpoklady jakékoliv tvůrčí činnosti, ve světě umění jsou však podmínkou nutnou již pro samotný vstup do jeho bran. Politika státu se vyvážeností obou výše zmíněných typů duchovního rozvoje člověka prakticky nezabývá, ve vzdělávacím procesu pak jen zcela marginálně.

A pak je zde ještě jedna věc - dle mého názoru zcela zásadní. Tou je zodpovědnost za budoucí duchovní vývoj generací našich dětí a vnuků. Mám teď na mysli zejména rizika obrovského boomu internetové komunikace a zábavy, ale i podivně deformovaného pohledu na životní hodnoty. Je samozřejmé, že internetové firmy sledují komerční cíle, potřebují, aby lidé u počítače seděli, pokud možno co nejvíce, a jejich zásadní strategií je ukazovat věci podobné těm, které uživatel chce vidět, které se mu líbí a stále více a více věcí je vám uděláno na přání, více a více se podbízí. Tak se paradoxně svět, který máme poznávat, stává naším odrazem. Lidé, ale zejména děti, stále častěji utíkají z reálného světa do virtuální reality, kde je vše tak, jak si přejí nebo se to dá pár stisky tlačítek udělat - a v nejhorším případě je zde vždy undo, cancel nebo exit...

S dynamickým rozvojem technologií - zejména těch, které jsou zaměřeny na individuální používání (chytré telefony, laptopy, tablety, apod.) - se vedle nepochybně pozitivních stránek objevují i výrazná rizika především pro děti a mládež. Jedná se - odhlédneme-li od možných zdravotních problémů v oblasti fyzického zdraví - o řadu hrozeb v oblasti psychiky. Neustálé prolistovávání zpráv v mobilu během jakékoliv jiné činnosti vyžadující soustředění vede k postupné ztrátě schopnosti koncentrace. Přímá verbální komunikace mezi mládeží je stále více nahrazována komunikací zprostředkovanou přes (nejčastěji) mobilní telefony, a to i v případech, kdy lidé jsou fyzicky spolu. Stále častěji se setkáváme se situací, kdy i mladé páry sedící spolu např. v kavárně, se zabývají namísto rozhovoru mezi sebou svými mobily a nezřídka přes ně i komunikují. Velmi markantní jsou tyto situace v zemích, kde je tato technologická personální vybavenost naprostou samozřejmostí (např. čínská megapole), kdy můžete zcela standardně pozorovat - např. v metru - skupinky studentů, kteří jsou "spolu", ale za hodinovou cestu vlakem spolu nepromluví ani holou větu, zato nespustí oči (každý ze svého) mobilu. Rovněž všudypřítomnost a bezpracná dostupnost informací (i když ne vždy důvěryhodných) vytváří specifické prostředí, kdy lze čehokoliv dosáhnout několika kliky.

O schopnosti dělat (dříve) běžné věci vlastníma rukama a kreativně vymýšlet nestandardní postupy pro jejich tvorbu nebo rozvoj už asi nelze u generace dnešní mládeže ani mluvit. Přitom dynamicky se rozvíjející (ve vybraných oblastech až příliš rychle) doba vyžaduje v enormní míře právě schopnost koncentrace, operativní a tvůrčí improvizace a kreativity. Zachování schopnosti (a bytostné potřeby) přímé komunikace nám pak může garantovat další existence "lidskosti" populace. Nebude-li pro ně existovat adekvátní alternativa umožňující vlastní vytváření, zkoumání a objevování - vlastní hlavou a vlastníma rukama - přijdou zanedlouho celé generace "tlačítkových dětí", nejen s výrazně zúženým kreativním potenciálem, ale i s problémy přímé komunikace a empatie. Vzhledem k obrovskému boomu oboru a rapidně se snižující možnosti kontroly dostupnosti produktů IT, ke kterým se děti dostávají, se tento problém stává zcela akutním. A právě sféra umění je jednou z mála možností pro udržení kreativity jedinců v její mohutnosti a zejména šíři a zachování "lidského rozměru" lidí i do budoucna. Kontakt s uměním působí výrazně pozitivně v obohacování života, posilování jeho pozitivního vnímání a jako prevence proti celé řadě negativních aspektů. Ostatně - četli jste někdy o dětech jdoucích ze "zušky", jak přepadly své spolužáky a odcizily jim mobily? Asi ne...


1) Richmond, S.: The Interaction of Art and Science, In: Leonardo, Vol. 17, no. 2, p. 81

2) Masaryk,T.,G.: O studiu děl básnických, 2. vyd. Praha:Gustav Voleský, 1926, p.13

3) Klamer, A.: Weg met die sleetse excuses, NRC Handelsblad, 27.8.2010

4) Weizsäcker,C.,F.: Wege in der Gefahr, München, Hanser 1976, p. 258

5) Hutter,M: In: příspěvek na konfernci Fórum pro kreativní Evropu Praha 2010