O přednosti vědění 

27.04.2020

Autor: Jean de La Fontaine, Přeložil: Přeložil G. Francl

Dílo: Bajky, 1668-1694

Lektor: Irena Rozsypalová 

Dva občané se v rozechvění

přeli kdys o nějakou věc.

První byl mudrc beze jmění,

druhý - bohatý pitomec.

Ten toužil, aby učenec

byl poražen a posměch sklidil.

Domníval se, že každý z lidí

je povinen jej totiž ctít.

Nu, zkrátka hlupák byl: což nutno v úctě mít,

jmění, jež do klína mu spadlo?

To je mi k úctě trochu málo.

"Příteli," říkal mudrci,

"vědět chci,

proč vás by kdokoli měl ctíti.

Jaképak je to živobytí,

jen knihy číst a číst! Co dokážete tím?

Vy a vám podobní v podkroví bydlíváte,

v červnu a v prosinci týž oblek máte

a sluhou jediným je nanejvýš váš stín.

Takoví chuďasové věční

stát nevytrhnou pohříchu.

Jen ti lidé jsou užiteční

již blahobytem svým jsou mnohým k prospěchu.

Těch radovánek jen! A všichni chválí si je:

kupec a řemeslník, ta, která sukně šije,

i ta, co je nosí, i vy, který tak rád

od mecenášů přijímáte

za špatné knihy dobrý plat."

Slova, v nichž drzost rozeznáte,

po zásluze stih osud zlý.

Vzdělanec nemluvil, ač mnoho mohl říci.

Válka jej pomstila lépe než satirici:

Mars zničil městečko, kde oba bydleli,

a zbyli z nich jen lidé pěší.

Ten hloupý zůstal bez přístřeší,

neboť jím každý pohrdal.

Ten druhý naopak byl ctěn a vážen všemi.

Hle spor a jeho rozřešení!

Není nad vzdělanost. Blázni ať žvaní dál.