Moderní interpretační techniky při hře na klarinet a basklarinet – 6. část

28.05.2020

Autor: doc. MgA. Vít Spilka,

Dílo: Série přednášek Moderní interpretační techniky


Cyklické dýchání

Cyklické dýchání neboli věčný dech, je technika, která je čím dál tím více využívána dnešními hráči a navíc existuje již řada skladatelů, kteří užití této techniky výslovně požadují ve svých skladbách - např. Stockhauzenovo In Freundschaft, Dillonovo Crossing over nebo ve skladbách amerického klarinetisty Daniela Goodeho. Tato technika je dosti náročná na nácvik i trpělivost neboť trvá někdy několik týdnů i měsíců, než je ji hráč schopen zvládnout na dostatečně uspokojivé úrovni. Pro úspěšný nácvik věčného dechu je třeba nejprve procvičovat techniku bez nástroje nejlépe těmito dvěma způsoby: naplnit ústa vodou a zkoušet vodu vyplivovat současně s nadechováním se nosem. Druhý způsob ještě lépe simuluje techniku pro její aplikaci na nástroji: vezmeme brčko na pití a sklenici s vodou, bubláme brčkem do sklenice, naplníme tváře vzduchem s při nádechu nosem se snažíme nepřerušit bublání. Po zvládnutí nácviku s brčkem se snažíme tento princip zapojit do hry dlouhých tónů na nástroji, později i do technických pasáží. Věčného dechu se nejčastěji užívá při hře dlouhých frází, kde by přirozené dýchání působilo rušivě, avšak i tato dlouhá fráze by měla končit nádechem, který je součástí běžného frázování skladeb pro dechové nástroje. Přehnané používání věčného dechu ve skladbách klasického a romantického období působí často nepřirozeně a narušuje logickou stavbu hudební fráze. Ovládnutí této techniky je ale velmi praktické pro použití v orchestrální hře, kde často dochází k situacím, kdy potřebujeme vydržet dlouhé fráze nebo prodloužit některé tóny bez nádechu - např. při hře korun nebo tzv. vampů (ostinátní a často repetovaná hudba pod textem, která pokračuje dál na ukázání dirigentem).