Moderní interpretační techniky při hře na klarinet a basklarinet – 5. část

21.05.2020

Autor: doc. MgA. Vít Spilka,

Dílo: Série přednášek Moderní interpretační techniky


Vokální efekty

Vokální efekty, jako snaha obohatit zvuk klarinetu o další výrazové prostředky, se dají provádět v zásadě dvěma způsoby: první z nich počítá s přirozenou hrou nástroje, při které dochází současně k rozeznění lidského hlasu. Tato technika se například objevuje hornové literatuře na počátku 19. století (C. M. Weber: Concertino pro lesní roh a orchestr) a je založena na hře akordů - trojzvuků, během kterých nástroj hraje základní tón v nižší poloze, od tohoto tónu zpíváme (do nástroje) kvintu a jako tercie nad oktávou se ozve alikvotní tón základního tónu. Ovládnutí této techniky je podmíněno dostatečným tlakem dechu stejně jako dosáhnutí poměrně zvučného tónu lidského hlasu, jehož výdech nakonec spolu s ním rozezní klarinetový plátek. Horní (alikvotní) tón se ozve pouze za předpokladu čistě zazpívané kvinty vzhledem k základnímu tónu. Tato technika je rovněž velmi efektivní při rozehrávání na nástroj - její nácvik přispívá k uvolnění krku stejně jako k větší koncentraci dechu. Druhý způsob používá vytváření vokálních efektů při použití nástroje bez hubičky, takže tóny hráče mohou být tvořeny hláskami nebo dokonce recitovaným textem. Snad nejzajímavěji je tato technika využita ve skladbě francouzského skladatele Vinko Globokara Voix instrumentalisée pro sólový basklarinet bez hubičky na text "Umění a věda nemohou existovat bez možnosti vyjádření paradoxních pojmů".