Moderní interpretační techniky při hře na klarinet a basklarinet – 3. část

05.05.2020

Autor: doc. MgA. Vít Spilka,

Dílo: Série přednášek Moderní interpretační techniky


Extrémně vysoké tóny

Běžný rozsah klarinetu směrem nahoru končí na psaném tónu c´´´´ (znějící na B klarinetu jako b´´´). Zatímco (psané) tóny do a´´´ se ozývají prakticky bez problémů, každý klarinetista mi dá zapravdu, že bezpečný ozev tónů b´´´, h´´´ a c´´´´ je víceméně otázkou kombinace vhodných hmatů spolu s výběrem poněkud pevnějšího plátku. Což teprve při rozšíření rozsahu o kvintu nebo dokonce o jednu oktávu nahoru. Jako jeden z prvních, který sáhl k rozeznění těchto extrémně vysokých tónů a vytvoření speciálních hmatů pro ně, byl světově proslulý basklarinetista Josef Horák - toto rozšíření aplikoval již během 60. let 20. století. Samozřejmě na basklarinetu zněly tyto tóny o oktávu níže než na běžný B klarinet, přesto rozšíření rozsahu o jednu oktávu nahoru učinilo z basklarinetu nástroj, který má plných 5 oktáv rozsahu, což je největší rozsah ze všech dechových nástrojů. Ačkoli umožnění ozevu těchto tónů na basklarinetu vyžaduje znalost speciálních hmatů, u klarinetu kromě zvláštních hmatů používáme techniku zvanou "krátký ret" a při hře tónů od g´´´´ nahoru ovládnutí techniky, při které se spodní zuby dotýkají plátku a vytvoří efekt flažoletových tónů - přiložením spodních zubů na plátek se zkrátí vibrační dráha plátku a na tomto základě dojde k ozevu tónů s vysokým kmitočtem.

Slap nasazení

"Plácnutí", "plesknutí" nebo "třísknutí" - takový je doslovný překlad anglického slova "slap", které přímo vyjadřuje základní atribut této techniky - "plácnutí" plátku o hubičku, které je způsobeno předchozím podtlakem a následným dopadem plátku na hubičku. Efekt se vytváří podobně tak, jako když mlaskáme jazykem o patro, s tím rozdílem, že místo patra rozezníme plátek nástroje a vytvoříme vakuum, plátek jazykem přisajeme směrem od hubičky, ten nakonec pružně dopadne zpět na hubičku a vytvoří ostrý perkusivní efekt. Zajímavé je, že tento efekt obsahuje konkrétní intonaci tvořenou určitým hmatem. Mohlo by se zdát, že jde o jednoduchou techniku, opak je však pravdou - nácvik vyžaduje značnou trpělivost a vlastní vynalézavost hráče pro to, aby způsob hry pochopil a dokázal správně natvarovat jazyk tak, aby efekt "slapu" mohl začít fungovat. Výrazné použití této techniky najdeme např. v Sonátě pro sólový klarinet Tiberiu Oláha.