CHARAKTERISTIKA DECHOVÝCH NÁSTROJŮ

25.03.2020

Autor: doc. MgA. Vít Spilka

Dílo: Fragment Bakalářské práce HAMU (2017) - PRÁCE DIRIGENTA V SEKCI DECHOVÝCH NÁSTROJŮ

Charakteristika dřevěných dechových nástrojů (kontrukce a akustické vlastnosti)

Dalo by se říci, že skupina dřevěných dechových nástrojů je ze všech skupin symfonického orchestru nejrozmanitější a obsahuje nástroje se značnými konstrukčními a akustickými rozdíly. Tuto rozmanitost a mnohdy problematický charakter skupiny "dřev" trefně vystihuje Samuel Adler ve své knize The Study of orchestration: "Složená z široce rozmanitých nástrojů je skupina dřevěných dechových nástrojů ze všech sekcí symfonického orchestru snad nejvíce hádavá. Je nesnadné pro jednotlivé nástroje dokonale ladit s ostatními a jen špičkoví hráči dosahují optimální intonační a zvukové rovnováhy rozdílných barev svých nástrojů" (5).

Konstrukce jednotlivých nástrojů má zásadní vliv na akustické vlastnosti dřevěných dechových nástrojů, které lze rozdělit do tří skupin. Toto rozdělení, dle mého názoru, nejlépe charakterizuje jednotlivé konstrukční principy včetně způsobu přefukování do alikvotních tónů:

1/ cylindrické nástroje s otevřeným ústím (hrana otvoru) - všechny druhy příčných fléten. Nástroje přefukují do oktávy. Hlavní charakteristika: dynamicky subtilní spodní rejstřík, v horním rejstříku je limitována slabá dynamika, výborná technická pohyblivost. Doba náběhu tónu u příčné flétny je při ostrém nasazení 104 ms, při měkkém nasazení až 180 ms. Silnější dynamika intonaci zvyšuje, slabší ji snižuje.

2/ kónické nástroje s uzavřeným ústím (strojek, popř. hubička s jednoduchým plátkem) - hoboj, anglický roh, fagot, kontrafagot, všechny druhy saxofonů. Tyto nástroje přefukují do oktávy. Hlavní charakteristika: konkrétní zvuk, v 1. oktávě rozsahu čím nižší tón, tím je obtížnější ozev a obtížněji hratelná nebo téměř nemožná slabá dynamika. Tento jev je způsoben kónickým vrtáním. Doba náběhu tónu u hoboje při ostrém nasazení je 17 - 40 ms, při měkkém nasazení mezi 35 - 100 ms. Doba náběhu u fagotu při ostrém nasazení 18 - 32 ms, při měkkém nasazení 22 - 62 ms.

3/ cylindrické nástroje s uzavřeným ústím (hubička s jednoduchým plátkem) - všechny druhy klarinetů, basetový roh. Tyto nástroje přefukují do duodecimy, sudé alikvotní tóny jsou potlačeny nebo chybí vůbec. Hlavní charakteristika: velký tónový rozsah, dobrý ozev ve všech polohách, užší tón v horním rejstříku, problematická intonace - na jednom tónu jsou ve všech oktávách rozdílné hmaty. Doba náběhu tónu u klarinetu 33 ms při ostrém nasazení, při měkkém nasazení v horním rejstříku 22 ms, při měkkém nasazení ve spodním rejstříku 60 ms. Silnější dynamika intonaci snižuje, slabší ji zvyšuje (6).

Obr. 2. 1 klarinetová hubička a plátek, hobojový a fagotový strojek (7)

Výrazné akustické rozdíly mezi dřevěnými dechovými nástroji vytvářejí rovněž rozdílné směrové charakteristiky vyzařování zvuku. Značné rozdíly jsou nejen mezi jednotlivými nástroji, nýbrž i v různých frekvencích u každého nástroje zvlášť. Tyto rozdíly mají značný vliv na vnímání zvuku - směrové charakteristiky jsou často příčinou, že zvuk vnímáme následně jako odraz od podlahy, stěny apod. včetně zpoždění, které tyto odrazy způsobují. Tyto charakteristiky by měl dirigent znát a počítat s nimi v běžném hudebním provozu. Proto je zde uvádím v podobě konkrétních nákresů.

Obr. 2. 2 Směrové charakteristiky příčné flétny (8)

 Obr. 2. 3 Směrové charakteristiky hoboje (9)

Obr. 2. 4 Směrové charakteristiky klarinetu (10)

Obr. 2. 5 Směrové charakteristiky fagotu (11)


Charakteristika žesťových dechových nástrojů (kontrukce a akustické vlastnosti)

Dechové hudební nástroje označované jako žesťové (žesť = staroslovanský výraz pro plech, který je dodnes používán v ruštině), patří k nástrojům s dvojitým membranózním jazýčkem. Jazýček zde tvoří hráčovy rty. Jednotlivé tóny se pak tvoří kombinací prodlužování zvukového sloupce nástroje pomocí ventilů nebo pístů (u lesního rohu, trubky a tuby) spolu s hrou alikvotních tónů, jejichž hra se vytváří nátiskovým napětím. U trombonu je zajištěno prodlužování zvukového sloupce snižcem. Protože korpus lesních rohů a trubek má velmi úzké kuželovité vrtání, vydávají tyto nástroje poměrně snadno harmonické tóny až do pořadového čísla 18. Oba tyto nástroje tvoří tyto svrchní harmonické tóny. (12)

Obecně jsou žesťové nástroje spolu se skupinou bicích nástrojů akusticky nejsilnější složkou symfonického orchestru a mohou proto lehce zvukově překrývat ostatní skupiny. Naopak není možno očekávat, že budou žesťové nástroje schopny dosáhnout nejnižších dynamik, tak jako smyčcové nebo některé dřevěné dechové nástroje.

Dle akustických odlišností lze žesťové nástroje rozdělit do dvou skupin:

1/ tzv. měkké žesťové nástroje - lesní rohy (popř. Wagnerovy tuby). Hlavní charakteristika: úzká menzura oproti značné délce nástroje (což je hlavní příčina nejisté hry, zvláště pak ve vyšším rejstříku), široký a měkký zvuk, který se výborně pojí s dřevěnými dechovými nástroji a skupinou smyčců. Charakter zvuku do značné míry podmiňuje nálevkovitý tvar nátrubku. Doba náběhu tónu u lesního rohu při měkkém nasazení cca 80 ms, u hlubokých tónů až 122 ms, při ostrém nasazení 25 - 80 ms.

2/ tzv. tvrdé žesťové nástroje - trubky, trombony a tuba. Hlavní charakteristika: výrazný zvuk, který mnohdy vytváří u symfonického orchestru dynamickou špičku. Charakter zvuku do značné míry podmiňuje kotlíkovitý tvar nátrubku. Doba náběhu tónu u trubky při měkkém nasazení 40 ms - 180 ms, při tvrdém nasazení 15 ms - 30 ms. Pro trombón trvá doba od začátku až k ustálení tónu 40 ms - 70 ms při měkkém nasazení a 20 ms - 40 ms při ostrém nasazení. U tuby jsou tyto údaje v rozmezí 40 ms - 135 ms při měkkém nasazení a 20 ms - 40 ms při ostrém nasazení. (13)

Obr. 2. 6 profily nátrubků lesního rohu, trubky, trombonu a tuby (14)

Pro žesťové dechové nástroje je charakteristické použití rozmanitých druhů dusítek, které se vkládají do ozvučníku a utlumují se jimi zvláště některé vyšší harmonické tóny. Dusítka se vyrábějí z lepenky, fibru nebo hliníku, u lesních rohů se používá dusítek dřevěných nebo kovových.

I když nejsou směrové charakteristiky vyzařování zvuku u žesťových nástrojů tak rozdílné jako u "dřev", přesto je vhodné se s nimi seznámit. Snad nejvíce rozdílná je směrová chrakteristika lesního rohu, která je ve většině frekvencí závislá na odrazu boční nebo zadní stěny, tudíž je opět potřeba počítat se zpožděným vnímáním náběhu tónu.

Obr. 2. 7 Směrové charakteristiky lesního rohu (15)

Obr. 2. 8 Směrové charakteristiky trubky (16)

Obr. 2. 9 Směrové charakteristiky trombonu (17)

Obr. 2. 10 Směrové charakteristiky tuby (18)


Závislost výšky tónu u dechových nástrojů na teplotě

Teplota uvnitř a vně nástroje má výrazný vliv na intonační hladinu dechových nástrojů - frekvence jednotlivých tónů roste s rostoucí teplotou. Teplota vzduchu v nástroji je vždy o něco vyšší než teplota okolí - vzduchový sloupec se zahřívá hráčovou teplotou. R. W. Young vykonal zevrubná měření závislosti výšky tónu na teplotě a zjistil, že zvýšením teploty v nástroji o 1° C stoupá výška u různých dechových nástrojů takto (19):

flétna 1,3 centu

basklarinet 1,6 centu

anglický roh 1,0 centu

trubka 1,2 centu

klarinet 1,2 centu 

trombón 1,3 centu


Charakteristické role dechových nástrojů v symfonickém orchestru

Oproti homogennímu zvuku smyčcové skupiny disponuje skupina dechových nástrojů neuvěřitelně rozmanitými barevnými možnostmi, které často slouží k vyjádření charakteru skladby, věty nebo úseku. Charakteristiku využití dechových nástrojů je možno vyjádřit v těchto bodech: 

1/ hra sólových pasáží - sólových nástrojů nebo jejich kombinací, které přednášejí melodickou linku nebo melodické fragmenty.

2/ poskytnutí kontrastních barev, které adekvátně vyjadřují charakter skladby nebo jejích úseků (včetně použití tzv. vedlejších nástrojů).

3/ dotváření harmonického doprovodu skupině smyčců.

4/ zdvojování dalších nástrojů v orchestru (basová linka, doprovodné figurace apod.). (20)


5 ADLER, Samuel. The Study of orchestration. London, New York, 2002, str. 164

6 Zdroj údajů o délce náběhu tónu: ŠPELDA

7 ADLER

8 ŠPELDA

9 MEYER, Jürgen. Akustik und musikalische Aufführungspraxis. Edition Bochinsky. Bergkirchen, 5. aktualizované vydání 2004.

10 MEYER, Jürgen. Akustik und musikalische Aufführungspraxis. Edition Bochinsky. Bergkirchen, 5. aktualizované vydání 2004.

11 MEYER, Jürgen. Akustik und musikalische Aufführungspraxis. Edition Bochinsky. Bergkirchen, 5. aktualizované vydání 2004.

12 ŠPELDA str. 194

13 Zdroj údajů o délce náběhu tónu: ŠPELDA

14 ADLER

15 MEYER, Jürgen. Akustik und musikalische Aufführungspraxis. Edition Bochinsky. Bergkirchen, 5. aktualizované vydání 2004.

16 MEYER, Jürgen. Akustik und musikalische Aufführungspraxis. Edition Bochinsky. Bergkirchen, 5. aktualizované vydání 2004.

17 MEYER, Jürgen. Akustik und musikalische Aufführungspraxis. Edition Bochinsky. Bergkirchen, 5. aktualizované vydání 2004.

18 MEYER, Jürgen. Akustik und musikalische Aufführungspraxis. Edition Bochinsky. Bergkirchen, 5. aktualizované vydání 2004.

19 ŠPELDA str. 205

20 ADLER str. 229