ASPEKTY AKUSTIKY SÁLU

03.04.2020

Autor: doc. MgA. Vít Spilka

Dílo: Fragment Bakalářské práce HAMU (2017) - PRÁCE DIRIGENTA V SEKCI DECHOVÝCH NÁSTROJŮ

Počet posluchačů vzhledem k objemu sálu

Akustické vlastnosti sálu mohou být výrazně rozdílné při prázdném a při plně obsazeném prostoru. Proto počet posluchačů v koncertních síních nebo divadlech má být volen tak, aby z celkového objemu místnosti připadal na jednoho posluchače objem alespoň 4 metry čtvereční. Čím větší je tento objem, tím méně se od sebe odlišují doby dozvuku v prázdném a zcela zaplněném sále. V sálech, kde objem na osobu je méně jak 3 metry čtvereční je doba dozvuku krátká a prostor zní jako značně přetlumený (33). Tento prostor je pak pro koncertní provoz zcela nevhodný.

Počet hudebních nástrojů vzhledem k objemu sálu

Rovněž počet hudebních nástrojů v koncertním sále by měl být adekvátně volen podle rozměrů prostoru. Tento požadavek je zvláště aktuální u dechových nástrojů, kde předimenzovaný počet hudebníků - "dechařů" (zvláště žesťů), může celkově pokazit dynamické proporce provedení. Tímto omezená schopnost symfonického tělesa hrát v nízké dynamice je velmi citlivou záležitostí hlavně při spolupráci se sólistou, kdy celkové zvukové překrytí sólového instrumentalisty nebo pěvce může skončit interpretačním fiaskem, jehož viníkem je pak ponejvíce označován dirigent. Tomuto nepříjemnému a nechtěnému nedorozumění se dá předejít pokud vezmeme v úvahu teorii Karla Petzolda (34), který zavedl v roce 1927 pojem "zaplňující jednotky" pro vyjádření optimálního počtu hrajících nástrojů v sále. Každý nástroj odpovídá určitému počtu jednotek (podle dynamické průraznosti a spektrální nosnosti nástroje) a pro koncertní sál určitého objemu je dán konkrétní součet zaplňujících jednotek. Z níže uvedeného přehledu (35) jsou rovněž dobře patrné rozdíly ve znělosti jednotlivých nástrojů: hlubší smyčcové nástroje jsou znělejší (což logicky odpovídá obsazení smyčcového orchestru - čím hlubší nástroj, tím menší je počet hráčů ve skupině), nejvýraznější jsou žestě, bicí a klavír. Paradoxně flétna a lidský hlas jsou nejméně znělé, což je třeba vzít v úvahu hlavně ve spolupráci s pěvci - sólisty.




33 ŠPELDA str. 275

34 Karl Petzold, německý architekt, který se zabýval mj. výpočty pro určení optimálního množství hudebních nástrojů v koncertních sálech vzhledem k jejich velikosti.

35 ŠPELDA str. 277

Prameny a literatura

ADLER, Samuel. The Study of Orchestration. W. W. Norton & Company, New York, London. 3. vydání 2002. ISBN 0-393-97572-X.

FISCHER, Eduard. Příspěvek k teorii dirigování. Hudební fakulta AMU Praha, 1993. ISBN 80-85467-10-0.

MEYER, Jürgen. Akustik und musikalische Aufführungspraxis. Edition Bochinsky. Bergkirchen, 5. aktualizované vydání 2004. ISBN 3-932275-95-0.

SYROVÝ, Václav. Hudební akustika. Akademie múzických umění v Praze, 2008. ISBN 978-80-7331-127-8.

ŠPELDA, Antonín. Hudební akustika. Státní pedagogické nakladatelství. Praha 1978.

ZENKL, Luděk. Temperované a čisté ladění v evropské hudbě 19. a 20. století. Státní pedagogické nakladatelství. Praha 1971.